Jaký je SMYSL naší existence, našeho života? PROČ žijeme to, co žijeme?

Bylo to moje téma posledních měsíců.Odpovědi spojené s vnější motivací mě neuspokojovaly. Kvůli dětem, světu, míru…tohle cítím jako slepou uličku.

V tomto ohledu se více a více posouvám do světa uvnitř, kde se odehrává ta podstata naší existence. Tam kde se nachází naše světlo a stín zároveň, tam kde dochází k otázkám a soubojům, tam kde se nakonec může rozhostit to skutečné ticho a přijetí.

Vnímám jak mylná je představa, že ve svém životě musím něco překonat a někým se stát. Jako bych část sebe měl nahradit něčím „lepším“. To mi nedává smysl.

Vnímám dlouho jak ve mě tepe světlo i stín zároveň ve společné souhře. Přijetí toho, že naše existence je možná o jednoduchém přijetí sebe sama se vším. Možná je toto podstata našeho pochopení a ukotvení. Jako by to byl ten hluboký projev a pocit, kterému říkáme smysl existence. Přijmout svoji tmu a světlo, zavnímat spojení obou složek. O to tu možná běží..

Vždyť ty vnější debaty o světle, lásce, planetě zemi, andělech, duchovním růstu….jsou jen vnější projevy naší vnitřní debaty mezi sebou a sebou. Není tu řešení, není tu cíle, je tu proces pochopení a přijetí. Existence pak přichází v jiném světle, bez podmínek a ve své celistvosti. Pak už není úvah nad smyslem existence. Prostě jí jsme.

Možná jsme zrozeni právě k tomu, aby se světlo spojilo s tmou a tančily konečně společně, v té jednotě spojení bez podmínek.

Krásný den Petr